Uklízečka v bance prosí pana ředitele, aby jí půjčil klíče od trezoru.
"Musím vysát prach ze zlatých cihel"
- "To bohužel nepůjde, je to proti předpisům!"
"Hm, škoda, sponkou od vlasů to vždy trvá hrozně dlouho!"
Učitel se ptá žáků: "Tak schválně, jestli víte, kde by člověk postavil vodní elektrárnu?"
- "No, přece na řece."
"Správně, a kde by člověk postavil pekárnu?"
- "No, přece na louce, kde roste chlebovník!"
Říká paní Kalianková manželovi před odchodem z domu: "Ne aby ses dneska někde večer zdržel, budou u nás betonovat schody".
Samozřejmě, že se Pepa zdržel v hospodě, vzpomněl si ale na to, co mu manželka říkala, zul si boty a uvázal si je kolem krku a vyšplhal se po zábradlí do třetího patra a povídá vítězoslavně manželce: "Tak vidíš, přeci jsem se domů dostal!"
"To jsi měl štěstí, ty schody nechali na zítra, dneska jen natírali zábradlí!"
"Blondýna se vrátila z letošní dovolené v Itálii o dva dny později, zdržela se při natáčení..."
- "Skutečně?
Ona tam filmovala?"
- "Ne, při natáčení makarónů na vidličku!"
Pan Kalianko se vrací z hospody a jak přelézá plot, roztrhne si kalhoty.
Aby manželka nenadávala, spravuje je před zrcadlem náplastí.
Ráno žena nadává: "Co jsi to za blba, nejen že se vrátíš v roztrhaných kalhotách, ale celé zrcadlo jsi polepil náplastí!"
Chlapík se šikovně vytratí z práce zrovna, když jeho šéf odešel a vyrazil si s kamarádem na ryby. Jak tak sedí u udic v pracovní době na břehu řeky, mihne se kolem nich motorový člun. Chlapík rychle skočí za vrbu, a když člun zmizí, zašeptá kamarádovi: "Ty vole, to mám ale dneska štěstí. Neviděl mě ani můj šéf, ani moje manželka!"